Máme-li Krista, máme v Něm všechno

Boží slovo říká: „S Kristem jsme byli pohřbeni a spolu s Ním také vzkříšeni.“ (Kol 2,12) Toto není nějaké básnické vyjádření či poezie. Je to realita! Jak jsme byli spolu s Kristem vzkříšeni a jak jsme dostali nový život, je tajemství. Není třeba nad tím uvažovat. Písmo svaté to říká, tedy je to realita. Boží slovo říká: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“ a „jsme živým chrámem Ducha svatého“. Jestliže jsme v milosti Boží posvěcující, pak vše, co nám Ježíš vydobyl na Golgotě a vše, co je Jeho, dává nám, tedy je to i naše. Když Mu dáváme sami sebe a jsme s Ním sjednoceni, pak máme-li Krista, máme v Něm všechno. Sv. Pavel říká: V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Slovo otce patriarchy Eliáše na neděli sv. Tomáše

Kristus se večer v den svého vzkříšení ukázal apoštolům. Bůh ale dopustil, že apoštol Tomáš mezi nimi nebyl přítomen. Apoštolé mu řekli: „Viděli jsme Ježíše! I my jsme zpočátku pochybovali, ve strachu jsme se domnívali, že vidíme ducha. Ale Ježíš nám řekl: Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to Já. Dotkněte se Mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, a Já mám. Pak poprosil něco k jídlu a před námi pojedl, abychom Mu uvěřili, že je to skutečně On, že vstal z mrtvých. Svědectvím jsou i tyto kosti z ryby, kterou Ježíš jedl. Ježíš opravdu žije. My všichni – nás deset apoštolů a také dva učedníci, kteří šli do Emaus, jsme Jej viděli na vlastní oči.“ Ale Tomáš nechtěl přijmout svědectví apoštolů a nevěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Celý týden byl v nevěře a jen jim opakoval: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Za týden, v neděli večer, se Ježíš znovu ukázal apoštolům. První Jeho slovo bylo: „Pokoj vám.“ Potom se obrátil k Tomášovi a téměř doslova zopakoval jeho požadavek: „Dej svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Jaká byla Tomášova reakce? Zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“

Skrze křest se nám dostalo nového života

Vzkříšení se netýká jenom Ježíše. Písmo říká: „Spolu s Ním jsme byli vzkříšeni.“ Skrze křest jsme sjednoceni s tajemstvím Kristova vzkříšení a Jeho života. (Kol 2,12) On vzal na sebe naši lidskou přirozenost, Bůh se stal člověkem, abychom se my stali adoptovanými Božími syny, dědici Božího království.

Skrze víru se máme otevřít realitě Kristovy smrti i Jeho vzkříšení

Boží slovo také říká, že skrze křest jsme byli ponořeni do Kristovy smrti. Skrze víru se máme otevřít realitě Kristovy smrti, která přemáhá hřích, ďábla. V okamžiku své smrti Ježíš dává svého Ducha do náruče Otcovy. V Kristově smrti je velká moc, která vítězí. Potom přichází vzkříšení, nový život. V různých situacích našeho života máme vcházet do Kristovy smrti. To znamená vážně hledat Boží vůli a dávat v konkrétní situaci na první místo Boha. V té chvíli se zříci svého dobra, své pravdy, své zkušenosti a upřímně přijmout Boží vůli, Boží pravdu. To je spojeno se zapřením sebe. A potom v té situaci může Bůh svojí všemohoucností znovu udělat zázrak vzkříšení.

Od svatého křtu nám byla dána účast na Kristově vzkříšení a my se máme vírou této pravdě otevírat, aby v nás mohla působit. Bůh nám daroval vzkříšení skrze křest. On sám to učinil.

Kristus vstal jako první z těch, kteří zemřeli

V temném kamenném hrobě leží mrtvé Ježíšovo tělo zabalené do plátna. Na třetí den po Jeho smrti Jeho Duch vchází do mrtvého těla. Pán vstává z mrtvých! Nastává nejen vzkříšení, ale i proměnění Jeho těla. Ježíš vzkřísil Lazara a jiné, ale ti znovu zemřeli. Tu však jde o jinou rovinu vzkříšení. Boží slovo říká, že Kristus vstal jako první z těch, kteří zemřeli (srov. 1Kor 15,20). On vzal na sebe trest za naše hříchy – smrt, ale také vstal z mrtvých – jako první z těch, kteří zemřeli. Uvědomme si moc Boží všemohoucnosti v tomto aktu, který má zároveň vztah i k nám. Kristus na kříži přemohl smrt věčnou, ďábla i hřích a jako Vítěz vystupuje z hrobu.

V čem se zapírat a čemu se učit

Nejprve je třeba studovat Boží slovo, potom ho žít a potom až učit. Dále vnímat potřebu následovat Ježíše v radikálnosti evangelia a také pracovat pro Něj. Především jde o to zapírat se. Zapírat – ztrácet své nálady, hořkosti, sebelítosti, svá zklamání a své zraněné city, když není realizována naše vůle. To je náš denní chléb. Máme se totiž od Ježíše denně učit tichosti a pokoře, a to až do své smrti! Toto jediné v Písmu svatém Ježíš výrazně říká, že se od Něho máme učit. Potom Ho máme následovat, jít za Ním.

Čistota je ovocem Boží milosti, kterou Bůh dává za pokoru

Panna Maria je nám příkladem pokory. Ona řekla: „Jsem otrokyně Pána!“ „Shlédl Bůh na ponížení své otrokyně.“ Na ni se dívejme, stávejme se jí podobnými. Ona je naší Matkou!

Co se týče čistoty, je třeba pamatovat, že je ovocem Boží milosti, kterou Bůh dává pokorným. V kořeni čistoty musí být pokora, což je úplná odevzdanost Bohu, neboli obětující se a stravující se láska. Bez pokory nebudeme mít ani lásku k Bohu ani k bližnímu, ani čistotu a ani žádné jiné ctnosti. Svatý Basil píše ve svém dopise: „Kdyby ses vyznačoval modlitbou, zapíráním sebe, mimořádnou obětavostí atd., bez pokory to všechno padne!“ Zkusme tedy skutečně vážně usilovat o poslední místo. A pokud budeme tupeni, nespravedlivě podezíráni, znevažováni, osočováni, pokládáni za neužitečné ba škodlivé, až nebezpečné kvůli Ježíši, pak se snažme tuto nespravedlnost vnitřně skrze víru přijímat, všechno to dávat Pánu Ježíši a za vše Mu děkovat.

Cesta k novému životu vede přes smrt starého člověka

Náš kříž je opravdu největším darem od Boha, má nás úplně vysvléci ze starého člověka, ze sebemenšího lpění na čemkoliv a obléci nás v myšlenky na podstatné věci – smrt, nebe, peklo a na opuštěného, poníženého a ukřižovaného Ježíše.

Vždy, když Bůh chce dát nový život – vzkříšení, cesta k novému životu vede přes smrt starého člověka. Jiná cesta není než zapřít sebe, vzít svůj kříž a jít za Ježíšem, a pak zemřít duchovně sobě, hříchu a světu! Kéž nás Bůh skrze různé maličkosti vede do smrti s Marií a skrze Marii.

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.“

Gal 4,6-7 (23. 4. – 7. 5. 2017)

MIKROČIPOVÉ IMPLANTÁTY

  • Byzantský katolický patriarchát postupně publikuje práce odborníka na problematiku čipů. Rozhodl se je nezištně poskytnout patriarchátu, aby především Rusku, Ukrajině [...]

  • 9. ZÁVĚR + 10. PRAMENY A ODKAZY

    9. Závěr   Tato studie má za cíl informovat o skutečných nebezpečích, která masmédia zamlčují anebo informace překrucují. Má tě [...]

  • 8. TECHNOLOGIE KOMPLEMENTÁRNÍ S MIKROČIPOVÝMI IMPLANTÁTY

    Nyní budeme hovořit, ne však úplně vyčerpávajícím způsobem, o některých existujících technologiích, které mohou být spojeny s čipovými implantáty, aby je [...]

  • 7. DUCHOVNÍ NEBEZPEČÍ ČIPU – NA BIBLICKÉM ZÁKLADĚ

    I když třeba nejste věřící, myslím, že tato kapitola bude pro vás velmi užitečná. Bible obsahuje mnoho důležitých poselství. V poslední [...]

  • 6. CO SE BUDE DĚLAT PRO TO, ABY LIDÉ PŘIJALI MIKROČIPY

    Podkožní mikročip nám bude představen jako perfektní zařízení, takže jej budeme přijímat bez váhání. Ale nezapomeňte: pokud si necháte toto [...]